architektonický ateliér
odpovědná a pragmatická architektura, urbanismus
hospodaření s energií a vodou v budovách
komerční interiéry a zdravé bydlení
funkční a konstrukční design©
AUTOR: MgA. JAN BROTÁNEK
Intenzita našeho rozvoje je spjatá s vysokou spotřebou neobnovitelných, ale i obnovitelných zdrojů a stále narůstá geometrickou řadou, tím se znatelně narušila ekologická rovnováha. K této nerovnováze přispívá velkou měrou současné pojetí územních koncepcí a výstaba budov, kde je právě potřeba klást priority na jejich udržitelnost. Pojem udržitelnost znamená schopnost se po generace reprodukovat se zajištěním kulturně materiálních potřeb, aniž by se tím dále narušovaly životně důležité ekosystémy. Vzhledem k současným proměnám klimatu je již dvanáct hodin ne za pět minut.
Ekologie jako taková je považována za systémovou vědu, která se do nedávné doby koncentrovala pouze na přírodovědné bázi. Podle mého názoru musí dnes ekologie vstupovat i do oblasti architektury a také do společenských systémů. Jednoduše řečeno - ekologie architektury spočívá ve schopnosti nového způsobu myšlení. Jde o to, nakolik jsme schopni si uvědomit, že není rozdíl mezi globálním životem na zemi a běžným životem v regionech, městech nebo budovách. Tento fakt je potřeba systematicky zanášet do struktury souvislostí již od zadání územních plánů, přes návrhy a projekci budov, až po jejich realizaci i recyklaci.
Problematika kolem ekologicky vhodné výstavby je především v urbanistických koncepcích a následně v navrhování a projektování budov. Legislativa sice dbá o ochranu životního prostředí, ale většinou bez globálního kontextu. Vznikají tak zastavěná území a zásahy do krajiny, které řeší pouze investorský záměr, nikoliv kvalitu prostředí a jeho udržitelnost.
Nízkoenergetické a pasivní domy tvoří neoddělitelnou součást oné udržitelnosti z hlediska energetické náročnosti. S problematikou těchto energeticky úsporných budov jsou spjatá hlediska, která zásadně ovlivňují návrhy územních koncepcí. Např. volba zastavitelných ploch vzhledem ke klimatickým a polohovým danostem, dále ke konkrétní zástavbě – parcelace pozemků, aby negativně neovlivňovala odtokové poměry srážkových vod v území. Sem patří i prověřování poměru zpevňovaných ploch komunikací a střech resp. možnost ozeleňování střech (jedná se o tzv. vegetační střechy), dále podmínky pro vhodné situování domů na jednotlivých stavebních pozemcích vzhledem k jejich solární orientaci atd.
V současnosti se již snažím ve své architektonické tvorbě zohledňovat výše uvedená hlediska a do blíké budoucnosti bych chtěl ovlivňovat to, aby tvorba architektů potažmo práce projektantů byla co nejvíce ovlivněna enviromentálními hledisky a jejich zkušenosti byly systematicky zanášeny do praxe. Také podpořit vznik jakéhosi manuálu udržitelnosti jasně stanovující zásady nového způsobu uvažování při navrhování i projektování ekologicky vhodné výstavby. Dále bych chtěl, aby se co nejdříve projevila enviromentální výchova v podobě takto zainteresovaných investorů a příznivá reakce obcí i veřejnosprávních institucí.